Segmentová režijní funkce

1. Funkce nad hlavou sekce regenerátoru

(1) Bajty zarovnání rámce A1, A2A1 a A2 se používají k identifikaci počáteční pozice rámce STM-N. A1 je 11110110 (F6) a A2 je 00101000 (28).

(2) Trasovací bajt sekce regenerátoru J0Byt J0 opakovaně vysílá značku představující přístupový bod, což umožňuje přijímacímu konci sekce regenerátoru potvrdit, zda udržuje nepřetržité spojení se zamýšleným vysílacím koncem. J0 bajty v 16 po sobě jdoucích rámcích tvoří 16bajtový rámec pro přenos identifikátoru přístupového bodu. V rámci sítě stejného operátora může být tento bajt libovolný znak; avšak na hranici sítě mezi různými operátory musí být J0 bajty na přijímacím i vysílacím konci zařízení stejné. Operátoři mohou detekovat a řešit chyby předem a zkrátit dobu obnovy sítě prostřednictvím bajtu J0.

(3) Identifikátor STM-1 C1V původním doporučení CCITT byl byte C1 uspořádán na pozici J0, která se používá k označení pozice STM-1 v STM-N vyššího řádu. Když staré zařízení používající bajt C1 spolupracuje s novým zařízením používajícím bajt J0, nové zařízení nastaví J0 na "00000001", aby indikovalo "trasování sekce regenerátoru není specifikováno."

(4) Byte monitorování chyb sekce regenerátoru B1Byt B1 se používá pro online monitorování chyb sekce regenerátoru. Přijímá sudý{4}}paritní bit-prokládaný 8bitový paritní kód (označovaný jako BIP-8). BIP-8 rozdělí sledovanou část do skupin po 8 bitech, poté vypočítá paritu (lichou nebo sudou) počtu "1" bitů v každém sloupci. Pokud je číslo liché, odpovídající bit v BIP-8 je nastaven na "1"; pokud je sudá, je nastavena na "0". To znamená, že po přidání BIP-8 bitů se počet "1" bitů v každém sloupci stane sudým. Například pro krátkou sekvenci „11010100011100111010101010111010“ je výpočet BIP-8 následující:

V rámci STM-N se po zakódování provede operace BIP-8 na všech bitech předchozího rámce STM-N a výsledek se před zakódováním umístí na pozici B1 aktuálního rámce. Přijímací konec porovnává hodnotu BIP-8 vypočítanou ze všech bitů předchozího rámce před dekódováním s B1 aktuálního rámce po dekódování. Pokud je některý bit nekonzistentní, znamená to, že „blok“ monitorovaný tímto BIP-8 má během přenosu chybu. Detekcí počtu nesrovnalostí mezi BIP-8 vypočítaným přijímacím koncem a přijatým B1 lze získat počet chybových "bloků" (tj. počet chybových položek) během přenosu signálu, čímž se realizuje online sledování chyb sekce regenerátoru.

(5) Byte komunikace služby sekce regenerátoru E1E1 se používá pro komunikaci služby sekce regenerátoru, poskytuje cestu 64 kbit/s, ke které lze přistupovat nebo ji lze zahodit na opakovači.

(6) Byte uživatelského kanálu F1It poskytuje síťovým operátorům cestu 64 kbit/s, která slouží jako dočasný datový/hlasový kanál pro účely zvláštní údržby.

(7) Byty datového komunikačního kanálu sekce regenerátoru (D1, D2, D3)D1, D2 a D3 se používají k přenosu informací o provozu, správě a údržbě (OAM) regenerátoru v sekci regenerátoru a poskytují kanál s rychlostí až 192 kbit/s (3×64 kbit/s).

2. Režie multiplexní sekce

(1) Byte monitorování chyb multiplexní sekce B2It se používá pro online sledování chyb sekce multiplexu. Tři bajty B2 celkem 24 bitů, provádějící kontrolu bitové{5}}prokládané parity. Dříve to byla kontrola BIP-24, později vylepšená na 24×BIP-1. Jeho výpočetní metoda je podobná BIP-8, kromě toho, že zde jsou bity seskupeny do 24bitových skupin. Metoda generování bajtu B2 je: provést operaci BIP na všech bitech předchozího zakódovaného rámce STM kromě režie regenerátorové sekce a před zakódováním umístit výsledek do pozice B2 bajtu aktuálního rámce STM. Přijímající konec vypočítá hodnotu BIP přijatého předchozího rámce, pak ji XOR provede s B2 aktuálního rámce, aby získal počet chybových bloků.

(2) Byty datového komunikačního kanálu D4-D12Tvoří přenosový kanál pro informace o provozu, správě a údržbě (OAM) mezi multiplexními sekcemi řídicí sítě a poskytují kanál s rychlostí až 576 kbit/s (9×64 kbit/s).

(3) Byte komunikace služby multiplexní sekce E2It se používá pro komunikaci služby multiplexní sekce a lze k němu přistupovat nebo jej zahodit pouze na zařízeních obsahujících funkční blok Multiplex Section Termination (MST) poskytující cestu 64 kbit/s.

(4) Kanálové bajty automatického přepínání ochrany K1, K2 (b1-b5)K1 a K2 se používají k přenosu protokolu APS (Multiplex Section Protection Switching). Zajišťují automatické přepínání při poruše zařízení a umožňují samočinné-opravování sítě, které se používá ve scénáři samočinného{11}}opravování přepínání ochrany multiplexních sekcí. Bitová alokace a bit{12}}orientovaný protokol dvou bajtů jsou specifikovány v příloze A doporučení ITU-T G.783. K1 (b1-b4) udává důvod požadavku na přepnutí, K1 (b5-b8) udává pořadové číslo pracovního systému, který iniciuje požadavek na přepnutí, a K2 (b1-b5) udává pořadové číslo pracovního systému, ke kterému je přemostěn přepínač přepínání ochranného systému na přijímací straně multiplexní sekce.

(5) Byte indikace závad vzdálené sekce multiplexu K2 (b6-b8) Používá se k odesílání signálu indikace stavu přijímacího konce zpět vysílajícímu konci sekce multiplexu a oznamuje vysílajícímu konci, že přijímající strana zjistila poruchu proti proudu nebo přijala signál indikace alarmu multiplexní sekce (MS-AIS). Když dojde k závadě, do K2 (b6-b8) se vloží kód „110“, který indikuje indikaci vzdálené závady multiplexní sekce (MS-RDI).

(6) Byte stavu synchronizace SI (b5-b8) Bity b5-b8 bytu SI se používají k přenosu informací o stavu synchronizace, to znamená, že stav synchronizace stanice proti směru pohybu je přenášen do stanice po směru toku přes S1 (b5-b8). Uspořádání S1 je uvedeno v tabulce 1-3.

(7) Byte indikace vzdálené chyby multiplexní sekce M1M1 se používá k odeslání počtu chyb zjištěných přijímacím koncem sekce multiplexu zpět vysílajícímu konci. Informace o chybě přijímajícího konce (vzdáleného konce) se získá porovnáním 24×BIP-1 vypočítaného přijímajícím koncem s přijatým B2. Počet chybových bitů odpovídá počtu chybových bloků a potom je počet chyb reprezentován binárně a umístěn na pozici M1, jak je znázorněno v tabulce 1-4, tabulce 1-5 a tabulce 1-6.

(8) Bajty vyhrazené pro budoucí mezinárodní standardy Prázdné bajty na obrázku 1-9 s nespecifikovanými účely jsou vyhrazeny pro budoucí mezinárodní standardní použití. V současné době je povoleno používat některé z těchto bajtů pro související komunikaci.

Funkce SOH SDH je zcela kompletní, ale ne všechny bajty jsou ve všech případech nepostradatelné. Zjednodušení rozhraní podle skutečných podmínek a vynechání některých -nepodstatných bajtů může snížit náklady na vybavení. Nepostradatelné jsou pouze bajty A1, A2, B2 a K2.

Výběr bajtů SOH pro zjednodušené rozhraní je uveden v tabulce 1-7. Toto zjednodušené rozhraní je pouze volitelná možnost poskytovaná výrobcům a provozovatelům sítí a lze jej použít podle skutečných podmínek v praktických aplikacích.